Vize

Nastoupila do autobusu. Blond vlasy, hnědé oči, naivní pohled.

„Dobrý den, na autobusové nádraží.“

„Nahlas!“ pronesl řidič značně nepříjemným hlasem.

„Na autobusák!“ načež začaly řidičovy tlusté prsty hrabat v kasičce s mincemi. Neochotně vyjel lístek a vydal peníze.

Mohlo jí být asi patnáct, šestnáct. Sedla si úplně dopředu, protože všechna místa už byla obsazená. Přemýšlela, má si vytáhnout knížku? Možná později. Otevřela kabelku a začala hledat zrcátko. Prohlížela se, jestli se někde neloupe, jestli ji netrčí vlasy do všech stran a tak podobně. Zkontrolovala to asi třikrát a kdykoliv jí někdo věnoval při nastupování pohled, překontrolovala se znovu. Přisedla si k ní paní asi ve věku padesáti let. Měla černý kabát s vydatnou kožešinou kolem krku. Voněla laciným parfémem, možná z Avonu nebo podobných pochybných značek. Slečna si zakrývala nos a snažila se od ní odvrátit. Snad si za chvíli zvykne.

Má si vytáhnout knížku? Ne, teď už ne. Ta ženská by jí do toho určitě civěla. Co má dělat, jízda trvá půl hodiny. V tom smradu se nedá ani spát. Ha, napíše sms.

„Ahoj, taky na to máš takovou chuť?“ a do políčka komu naťuká: Matěj, Tomáš, Štěpán, Lukáš K., Lukáš S., Lukáš M.

Hm, odesláno, odepíšou asi tak tři, nedělá si velké naděje. Ten smrad je fakt děs. Taky ji vytáčí fialová křiklavá obrovská kabelka, kterou ta paní dotáhla s sebou. Absolutně se to nehodí k ní ani k jejímu oblečení. Slečna se snaží nedívat na řidiče. Na každého druhého řve „Nahlas!“, i když je jisté, že ho musí slyšet.

Ha, přišly dvě sms!

„Ahoj, na tebe mám chuť vždycky.“ Hm, nuda, nechce se jí odepisovat.

„Tak kdy mám přijet, krásko?“ Odepisovat je dost únavné, snad mu postačí odpověď „teď“.

Hned přijde odpověď: „Jsem teď v práci.“ Nebude se obtěžovat odpovědět.

Už asi jen tři zastávky do konečné. Vepředu sedí už jen slečna s tou paní. Další cestující jsou vzadu. Najednou vběhne do cesty mimo přechod zmatený děda s typickou čapkou, berličkou a svetříkem. Autobus začne prudce brzdit stejně jako auto před ním. Stařík zabrzdí i druhý jízdní pruh. Postaví se mezi ně oba a začne zmateně koukat kolem a mávat holí. Pak pomaličku přejde na druhou stranu.

Vtom začne řidič sprostě nadávat: „už zase ten děda! Proč nesedí doma jako ostatní důchodci! Úmyslně běhá do cesty na červenou a brzdí provoz. Už ať ho někdo profackuje, já bych mu zpřelámal kosti. Proliskat dědka jednoho. No je to možný tohleto?“

Celý proslov byl směřován jen na paní a slečnu. Slečna se začala drobně uchichtávat. Paní musela už z povinnosti začít přikyvovat „no to je hrozné, to máte pravdu“.

Řidič pokračoval: „na co tu máme tu policii, na co platíme daně? Mají pochytat ty bláznivé dědky. Zpřelámat kosti! Já bych jim všem zpřelámal kosti. A nedávno nám zničili 8 autobusů! Představte si to! Takzvaní fotbaloví nadšenci. Pořádně zmalovat. Zpřelámat kosti. Zpřelámat! Ať už nesáhnou na cizí věc. Zbít. Na co my platíme daně? Normálně je všechny sebrat a zbít a zpřelámat kosti, ať už na nic nesáhnou!“

„No to je hrozné, to máte pravdu,“ opakovala se paní.

Řidič se trochu uklidnil, i když dále pokračoval: „Zmlátit všechny ty mladé bastardy, zpřelámal bych jim kosti!“ Zbývaly dvě zastávky do konečné.

Najednou se vzadu v autobuse zvedl pohledný asi 25letý mladík v černém kabátě a hlavu mu zdobil stylový klobouk. Měl úžasné polobotky. Zamířil si to dopředu a došel až k předním sedadlům přímo před naši slečnu.

„Dobrý den, slečno, dovolil bych si vás požádat o nezávazný šuk“ prohlásil naprosto sebevědomě ale zároveň elegantně. S panem řidičem, který si ještě pořád mlel to svoje, to vůbec nepohnulo. Paní se na mladého chlapce překvapeně podívala, zda slyšela dobře. Potom uraženě, jako by se to týkalo jí, odvrátila hlavu a jala se dál poslouchat toho šílence za volantem.

„Jó, kdysi to tak nebylo, kdysi byli lidé vzorní, ale teď potřebují pořádně zbít rákoskou, jako kdysi. Zpřelámat kosti, ať už na nic nesáhnou.“

Slečna se zadívala mladému muži do hnědých očí a provokativně se usmála, mrška. Vzala ho za ruku a zavedla si ji pod kabát, pod kterým měla sukýnku. Ruka se zastavila až na holém rozkroku. Už je to roky, co bylo prokázáno, že spodní prádlo škodí. A taky je to týden, co „vědci“ tento výrok prostě zrušili a naopak prohlásili, že jsme si celé roky ničili zdraví.

Řidič pořád chtěl všem lámat kosti a ničeho si nevšímal.

Chudák paní pořád přikyvovala: „opravdu, to je ale hrozné,“ pokukujíc po těch dvou.

Za chvíli je zpozoroval i řidič.

„No to snad, od té doby, co schválili šukání na veřejnosti, jsou tu samí hippies! Prý aby nebyla ohrožena lidská přirozenost! Já bych jim zpřelámal kosti. Provokovat mě tu budou!“

Slečna se stále uchichtávala a pro větší zábavu rozepnula muži kalhoty. Začala mu masírovat úd a sledovala reakci řidiče.

„Mladí haranti, svléknout, zbít rákoskou, zpřelámat kosti jim všem, na co tu máme tu policii, když už je všechno legální?“

Blížila se konečná. Slečna mladému muži zpátky zapnula kalhoty a chystala se vystoupit.

„Na shledanou,“ rozloučila se s řidičem a sestoupila po schůdcích dolů. Mladík vyšel za ní, ale slečna dělala, že si ho nevšímá, a po chvilce usedla na lavičku. Mladík se k ní sklonil a podal jí ruku: „bylo mi potěšením.“ Jejich ruce se navzájem stiskly a pak se ten chlapec vzdálil. A hele, další sms!